Crash into my fu*king arms 2

29. march 2007 at 13:04 | someonesxsweetheart |  Crash
Nechtěl jsem ho pustit. Znamenalo by to spatřit realitu, spatřit ji, navzdory tomu, jaký to bylo. Sotva ho znám a on trpí ajá to ještě zhoršuju...Jeho otec, "Jsem teplej", co když to ten bastard zjistí?! Může Frankieho zabít! Oh bože, ne...
Musel jsem ho pustit, pomalu jsem otočil klíčem v zapalování.
"Ježiši." Nemohl jsem se na něj podívat. Několikrát jsem polkl naprázdno, než jsem mohl mluvit, "Seš… seš v pořádku?"
"Gerarde... uhh. Bylo to- shit.''
Podíval jsem se na něj a přitom ani neotočil hlavu. Rozmazané linky mu tekly dolů po bledé lícní kosti, stíny rámující jeho vystrašené široké oči. Vypadal... bože, krásně, úžasně, nádherně...
"Bylo to š-špatně?" koktal nervózně. ""M - moje chyba- "
"Ne!" opravil jsem ho ale trochu moc rychle, tak jsem radši zpomalil. "Chci řícti... bylo to... však víš... " povzdechl jsem si. "A - ale ne, ne... špatně; nic jsi neudělal špatně, ne jako to... chci říct... shit."

Prostě jsem se natáhl znovu za ním, obepnul jsem ruce kolem jeho ramen a naše rty se setkaly. Jemně, ne tak panicky nebo zoufale... Ano, ještě pořád vypadal zoufalý, vystrašený a zjizvený z všeho toho zneužívání... ale už ne tak sám. Něco naplnilo díru kterou jsem předtím viděl v jeho vystrašených očích. ...Já?
"Gerarde, Gerarde -" kňučel do mého krku...
"Frankie, oh Franku... jsi v pořádku?"
"Myslím že j-jo... d- děkuju... jsi neuvěřitelně úžasný (fucking amazing)... "
"Shit, Frankie, já nejsem zas- "
Dal roztřesený prst na mé rty. "N-ne. Díky tobě j-jsem se cítil... mi -"
Jestli řekne milovaný... Mé srdce bouchlo kdesi v krku. Nebyl jsem si jistý, mohl jsem...
" -jako někdo...sakra."
Ucítil moje obavy? Bože, on je tak jiný...
"N - nikdo mi nikdy nedal n-najevo že mu na mě záleží. Už d-dlouho ne... "
"Bože, já... mě jo, Frankie... Záleží mi na tobě... " jemně jsem se odtáhl, ale jeho prsty mě uchopili za ruku.
"M-můžeme tu prostě zůstat... ještě m- minutu, Gerarde... prosím..? Já jen... Já jen chci p-předstírat, že to je vše okay... že se ještě n-nemusím vrátit domů.. ...'' Jeho oči byly nervózní a vystrašené. Věděl jsem, že se bál mě o to poprosit. Vypadal vystrašeně, že udělal něco špatného.
"Ššš, Frankie, okay, to je v pohodě... " naklonil jsem se zpátky do jeho objetí. Když nervozně zavřel oči, jeho dech se začínal zklidnovat.
Chvíli jsem tam jentak seděli, Frankova tvář se tiskla k mé hrudi, oči pevně zavřené, jakoby chtěl zabednit zbytek světa. Něžně jsem se na něj díval, emoce, které jsem nedokázal zařadit, pumpovaly skrz mé žíly. Frank Iero... páni.
Po chvíli, se Frank zavrtěl a odtáhl se, nespouštěl ze mě svůj upřený pohled jako by se bál, že zmizím, když zamrká "V-vezmeš mě... " dokonce nemohla ani vyslovit slovo domov. "z-zpátky, prosím?"
"Frankie... Možná se ještě nemusíš vracet, ne..? " V jeho očích se na chvíli zableskla naděje; byl to jen krátký okamžik, ale já jsem to viděl. "já nemám kam jinam jít, Gerarde"
"mohl bys... mohl bys jet k nám... Mikeyho už trochu znáš... A není to moc daleko... tak... " polkl jsem.
Sklopil pohled. "Já chci, Gerarde, fakt že jo... " řekl tiše do svého klína. Musel jsem napnout sluch abych ho slyšel. "A-ale já vždy jdu domů... po. Potom co on... však víš. Vždycky... "
"Možná je na čase, změnit některé věci... aby ses cítil líp. Frankie?"
Díval se upřeně na mě, pak odtrhl pohled a podíval se jinam. "Okay."
Sáhl jsem dolů pod sedadlo, a tiše podal Frankovi balíček bílého prášku který mu upadl. Jeho bledý obličej zčervenal. Třesoucí se rukou si ode mě vzal pytlík a uhýbal pohledem. Myslím, že jsem ho slyšel mumlat "Shit"
"Frankie-"
"Gerarde -"
Promluvili jsme ve stejnou chvíli a podívali se na sebe.
''pokračuj," zamumlal tiše.
"ne, ty Frankie... ty pokračuj."
Zhluboka se nadechl. "M - možná ty drby byly pravdivé. Trochu... Podívej nikdy jsem se nechtěl dostat… do závislosti… Shit, shit.. chápeš.."
"Franku... Já vím. Možná, že bych taky měl říct tohle; Moc piju, každou noc trávím pitím...zeptej se Mikeyho... Chápu tě. Opravdu."
"Dík," zašeptal, pak se zaklonil a znovu zavřel oči.
Jízda probíhala v tichosti; oba jsme měli příliš mnoho věcí k přemýšlení...
Zastavil jsem na příjezdové cestě a vypnul motor."Okay."
Frank po mém vzoru vystoupil a naše dveře se zavřeli jednohlasně, načež se Frankie trochu usmál. Jeho úsměv byl tak plachý a sladký...Srdce mi divoce tlouklo. Sexy Frankie byl taky rozkošný.
Vlekl se za mnou nahoru a nervozně sledoval jak jsem odemkl a otevřel vchodové dveře.
Mikey přišel dolů po schodech a zastavil se, když viděl kdo jde za mnou. "Ou..Franku ...panebože -" díval se na mě. " -je v pořádku?"
Jen jsem se otočil k Frankovi, který přikývl a řekl "A-ano, děkuju."
"sedněte si," řekl Mikey a vedl nás do obýváku. "Uh... chcete pivo nebo něco..? "
"Kde je tu koupelna prosím?" požádal Frank zdvořile.
"Poslední dveře v hale," Ukázal mu Mikey. Frank přikývl a vydal se tím směrem a Mikey se natočil ke mě. Ve vteřině kdy se zavřely dveře mě táhl do obýváku upřel na mě pohled. "Co se tu kurva děje?"
"Řekl, že se ztratil. Potřeboval pomoc a měl moje číslo z doby kdy jsme dělali nějaký projekt."
"Aha, to... "
"Zaloval mi, jestli bych ho nesvezl. Našel jsem ho v tomhle stavu. Byl to... " věděl jsem, že Mikey by nikdy nic nenamítal, kdyby to věděl. Ztišil jsem hlas, "Udělal mu to jeho táta."
"Panebože, to nemyslíš vážně" vypadal zhnuseně. "Chudák malá… bože."
Přikývl jsem.
Dveře koupelny se znovu otevřeli a objevil se Frank, vypadal líp. Smyl většinu krve a rozmazanách stínů, ačkoli nějaké stíny na jeho tmavých očích ještě zůstali jako připomínka toho, že to, co jsme právě udělali nebyl jen sen. Vypadal ted mnohem lépe, ale ted už nic nekrylo jeho tmavě modré modřiny, co barvily jeho bledou kůži."Hoj."
"Sedněte si," vybádl nás znovu Mikey.
Frank sedl jako by myslel, že to byl příkaz.
Klesl jsem na pohovku k němu, a udržoval mezi námi bezpečnou zvdálenost. Můj bratr nás pečlivě sledoval z protější pohovky.
"Seš okay?" Zeptal se Mikey Franka aby přelušil to ticho. "Jo, a chceš pivo?"
"Sem v pořádku," odpověděl. "A jo, díky."
Mikey neodpovídal hned, sledoval jsem jeho pohled a uvědomil si, že se upírá na mé prsty, pokryté stejnou barvou jako barva stínů zdůrazňující Frankovy oči, a dříve pokrývala jeho lícní kosti a štíhlý krk. Shit. Najednou byl Mikey na nohou. "okay, okay." A spěchal do kuchyně pro pivo.
Vyměnil jsem si s Frankem nešikovný letmý pohled. Kousl si do spodního rtu, zřejmě byl trochu vylekaný.
Mikey se vrátil právě včas a viděl nás oba dívat se někam pryč od sebe. "Tady." Dal pivo na stolek pro Franka a otevřel si svoje jakmile dosedl.
Mě pivo nepřinesl. Parchant jeden... Mikeyho si moc bral moje problémy s alkoholem, vždycky se hrozně naštval. Věděl jsem, že mě zkouší, čekal, jestli se před Frankem vytočím, ten to celé sledoval taky. Nechtěl jsem, ale Mikey něco tušil... Shit. Pěvně jsem stlačil čelisti k sobě.
Ozvalo se klapnutí; Frank zvedal své pivo ze stolku, ale náhodou do něj drcl a ono se převrhlo. Náhodou? Možná byly jeho ruce opravdu tak roztřesené z nervů, nebo se možná pokoušel přerušit napětí mezi mnou a mým bratrem.
 

1 person judged this article.

Comments

1 sarahL sarahL | 29. march 2007 at 19:50 | React

Jen tak dale :o) Moooc hezky

2 gerard-never-sleep gerard-never-sleep | 28. june 2007 at 15:18 | React

thats good!

3 Maja Maja | 10. july 2007 at 13:21 | React

moc sa mi to lubi, krasne :)

4 jfgvktfktgfvkt jfgvktfktgfvkt | 25. september 2007 at 16:01 | React

docela nuda...

5 rozyna rozyna | Web | 25. september 2007 at 18:56 | React

lidi nepište pořád moc pěkný, good a tak podobně....

1) je to ohraný

a za 2) všichni to víme!!!

6 efko efko | 12. october 2007 at 22:34 | React

možna je to ohrany ale kazdej ma v sobe neco jinyho a je to hezky...

7 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 16. october 2007 at 17:12 | React

náhodou je to moc dobrá story!!! Možná že ohraná ale stejně tahle má  v sobě něco víc.... není to jen o tom že na to hned vlítnou ale ten příběh má své srdce a rozhodně není tak nudný a hlavně krátký jako ty ostatní:-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement