Crash into my fu*king arms 3

31. march 2007 at 2:41 | someonesxsweetheart |  Crash
Já i Frank jsme po lahvi sáhli zároveň a naše ruce se setkaly. Dotyk jeho a mé kůže ve mně najednou vyvolal chvění a v něm určitě taky, protože jsme oba ucukli a on rychle zvedl lahev a klepajíc se se posadil zpátky na gauč.
Mikeyovy oči všechno sledovaly. Nedokázal jsem se do nich podívat. Ticho v pokoji byla nejvíc ohlušující věc jakou jsem vůbec kdy slyšel.
Frank škytavě vydechl. Podíval jsem se ustaraně jeho směrem, uviděl jsem jak si tiskne ruku k nosu a třese se. Krev znovu tekla po jeho tváři. "S-sakra, Gerarde, já- "
"Frankie -" vstal jsem a rozběhl se ke krabici s kapesníčky, ale Mikey jí už držel v ruce a podával mi jí, v očích nečitelný výraz.
"Díky," zamumlal jsem nejistě, vzal jsem si od něj kapesníky a rychle strčil jeden k Frankovi. Krev mu kapala mezi prsty a on se na mě jen bezmocně díval.
Kousl jsem se do rtu a jemně přitiskl kapesník k Frankově tváři, držel jsem ho tam, zatímco on si vzal další, aby si utřel ruce. Sevřel se mi žaludek; věděl jsem, že mě Mikey pozoruje.
Frank nemohl ani zamumlat díky, zvedl svojí třesoucí se ruku k mé a plival krev která se mu dostala do pusy z kapesníku. V jeho očích byli slzy.

Ustoupil jsem.
Kokainová děvka. Shit.
Frank mi věnoval téměř mučivý pohled a rozběhl se zpátky do koupelny.
Vyrazil jsem za ním. "Nepotřebuješ- "
Mikey mi položil ruku na rameno a otočil si mě čelem k sobě."Takže."
"Takže co?" trhl jsem ramenem.
"Tys mu něco udělal." "nevím o čem -"
" Nesnaž se mě oblafnout. Je to jasný; ''Frankie... " " stíny na jeho lícních kostech, když vešel...To jak se mu nemůžeš podívat do očí. Nemůžeš se ho ani dotknout bez nadskočení." Mikeyovy oči se dívali do mých, a bránily mi to popírat.
"Dobře, i kdyby... co tobě je po tom?" hádál jsem se.
"Bože, je mi z tebe špatně," řekl prudce.
Jeho výraz mi připomínal ten, který nasadil, když jsem mu řekl o Frankově otci. Ne, jen to nee…
"Všechny ty kecy o jeho tátovi... bla bla bla. A pak jsi šel a ojel ho. Panebože, shit… Gerarde, sakra.
"Ne! Ne, panebože, ne! Já jsem mu to neudělal; Neublížil jsem mu- "
"Já neřikám, že jo, sakra. Někdo mu něco udělal, a potom, místo abys mu pomohl, jsi mu vlezl do kalhot, ty sobeckej zkurvysyne! Mohl bys aspon jednou v životě myslet na někoho jiného než na sebe? Jen proto, že byl snadná- ''
"Kurva, co si o mě myslíš? - Bože, jak- "
Dvěře koupelny se otevřely a já zmlkl. Nemohl jsem uvěřit, že si Mikey myslel, že jsem Franka zneužil... že mi na něm vůbec nezáleží. Ale záleželo, opravdu záleželo... Možná, že to bylo špatný se s nim vyspat; Neměl jsem... V tomhle měl Mikey pravdu. Ale říct, že je mi ukradenej…
Frank pomalu vstoupil do obýváku, oči propalovaly díru do koberce. Nevzhlédl;ani na mě, ani na Mikeyho.
Divil jsem se že se vůbec vrátil. Jestli ví, že na to Mikey přišel, předpokládal jsem, že zaleze do koupelny a bude se tam schovávat dokud pro něj někdo nepřijde.
Nevydal ze sebe ani hlásku a znovu se tiše posadil. Tentokrát jsem zůstal stát.
Mikey dopil zbytek svého piva. Frank se svého ani nedotkl. Já jsem sledoval hodiny. Doufal jsem, že se Frank necítí příliš nepohodlně. Cha. Samozřejmě, že se cítil jako hovno. Bylo to napsáno v jeho bledém obličeji. Vypadal unaveně a uboze.
"Nechcete někdo něco?" " zeptal se Mike. Slyšel jsem hořkost v jeho hlase.
Frank úzkostlivě zakroutil hlavou.
"Nic," řekl jsem.
"Skvěle," zamumlal Mikey.
Střelil jsem po Frankovi další letmý pohled. Neštastně zíral na svá zápěstí. Pozoroval jsem vnitřní stranu jeho předloktí, kde pod průzračnou kůží prosvítali blankytné žíly a můj dech se zastavil. Jeho křehká zápěstí křižovaly bílé jizvy, po celé délce obou jeho rukou. Shit.
Zachytil můj pohled a rychle otočil ruce dolů a přitáhl si je k sobě, objímaje si břicho.Vypadal že má zase blízko k slzám.
Mikey vyskočil na nohy. "Záchod," řekl a odešel do haly.
Myslel jsem že jsem viděl nervozitu ve Frankových očích, ale ta byla okamžitě vystřídaná pohledem plným obav. Do jeho těkavého pohledu se zase vracela osamělost. Sakra
"Frankie... " zašeptal jsem tiše, jakmile se dveře koupelny zavřely.
"Shit."
"Frankie."
"Gerarde... on to ví. Ví to... "
"On je naštvaný na mě; myslí si že jsem... to je jedno. Nezlobí se na tebe; nemusíš si dělat starosti... " posadil jsem se, ale mluvil jsem se vzduchem vedle něho protože jsem se ještě nedokázal setkat s jeho očima.
"Proč je n-naštvaný?" Jeho klidný se zachvěl.
"Myslí si… že jsem tě zneužil... " zamumlal jsem .
Strnul. "N-ne! Chci říct... "
"Já vím" byl znovu v mém náručí ještě než jsem se pokusil dokončit větu. Nedokončil jsem ji, jen jsem si ho přitáhl těsněji k tělu.
Jeho se znovu pohybovala proti mé kůži. "Já si n-nemyslím, že jsi mě - "
"Nechtěl jsem; to bylo…n-nikdy jsem- "
Znovu začal brečet. "S-shit, bylo to m-moc rychlý, Gerarde, já- "
"Bože, p-promin; Omlouvám se... " odmlčel jsem se . "Frankie, krev z nosu... "
"já jsem - "
Dal jsem prst k jeho chvějícím se trům, než mohl cokoli říct. Už jsem slyšel dost. "Ššš... "
"Gerarde, p- prosím... "
"Franku... "
"Já jsem kokainová děvka, okay?" zakňučel. "Jsem musim to říct; Jsem- "
"Copak tě nebolí to slyšet?" zeptal jsem se. Mě to bolelo...
"J-jo... " šeptal mi na krk. "A-ale já doufám, že když to bude bolet dost, přestanu... "
"Zatraceně, Frankie, jen mučíš sám sebe." Bylo pro mě těžké slyšet bolest v jeho hlase. Bože, co to je? Stěží jsem dokázala kontrolovat své pocity k němu. Sakra, stěží jsem kontroloval cokoli kolem něho.
''G-Gerarde. " těžce polkl. "Gerarde."
"Bude se to opakovat?" zeptal jsem se, a podával mu krabici kapesníků ze stolku, kde je nechal Mikey.
Vzhledl ke mně rozšířenýma očima. "...Um... N-ne jestli... "
Počkat, ne sex- pohled v jeho očích mi prozradil, na co myslel, sevřel se mi žaludek. "Ne, já jsem měl na mysli krev z nosu, Franku, n- ne ... ne to!"
"Oh" uhnul pohledem a neklidně pokrčil rameny. "...Doufám, že n-ne. N-nikdy se to nemělo stát…"
"Já vím, Frankie. Sakra, já vím." Cítil jsem každý jeho obratel přes tričko, jemně jsem mu jezdil rukou po páteři.
Vzdychl a přivinul se blíž ke mně, ale hnad nato zase uskočil, když uslyšel skřípot dveří v hale.
Mikey přišel zpět do obýváku a tiše nás pozoroval. V jeho očích byl zvláštní pohled. "Gerarde, potřebuju s tebou mluvit."
Střelil jsem ostrým pohledem po Frankiem. Zdálo se, že to čekal, unaveně přikývl. Tak jsem vstal a následoval svého bratra do kuchyně.
"Tvůj malej přítel je kokainová děvka" zasyčel tiše.
Hádal z toho, jak mu tekla krev z nosu? "To nevíš. A krucinál, on není můj- "
"Viděl jsi koupelnu?" řekl tiše. "Je tam tolik čarovného prachu na dlaždicích, že bysme to mohli dát do tašky a prodat za sto babek."
Sklopil jsem pohled. "Je na drogách. Podívej se co mu jeho posraný otec udělal... "
Mikey přikývl. "Já ho nesoudim, jasný? Jenom bych chtěl, abys mi už o něm nic nezatajoval"
"Promiň," zamumlal jsem.
"Gerarde, Bože, je mi jedno, do koho děláš. Ale není mi jedno, komu ubližuješ."
"Podívej, jestli to musíš vědět.. když se na něj dívám... Shit, vážně... Něco na něm je; Já jen... Je jiný. Chci, aby byl v pořádku." Cítil jsem se nepohodlně. Takhle už jsem se před svým bratrem ještě nikdy necítil.
Mikey vypadal že přemýšlí. "Láska?" zeptal se nakonec, sarkasmus v jeho hlase, a mé srdce se téměř zastavilo.
"Já... "
Podíval se jinam. "Promiň. Neměl jsem to říkat."
"Záleží mi na něm... " zamumlal jsem. "Hodně mi na něm záleží... Kurva."
Mikey přikývl. "Všechno je v pohodě." Vlekl jsem se za ním zpět do obýváku s podivným pocitem v žaludku.
Frankie byl pryč.
"Kurva... shit shit shit " a opřel jsem se o dveře.
"Promiň," zamumlal Mikey a bylo na něm vidět že si o Franka dělá starosti.
Otevřel jsem dveře a mé srdce se zpomalilo. Frank seděl na schodech, hlavu položenou v dlaních. Nejspíš chtěl odejít, ale pak si uvědomil že se sám domů nedostane. "Hej... " řekl jsem jemně a sedl si k němu.
Couvnul "P-promiň... "
" Ne. Ne; neomlouvej se. Mikey a já , už je to v pohodě- "
"Má pravdu," uslyšel jsem hlas za mnou, a oba Frankie a já jsme se otočili a viděli Mikeyho stát ve dveřích. "Gerard má pravdu, Franku... Omlouvám se. Já... já jsem se mýlil."
"Okay... " Frank se třásl.
Kousl jsem se do rtu a dal jsem ruku kolem jeho hubených ramen. "Šššš... "
Když se jeho rty setkali s mými, uslyšel jsem bouchnutí dveří. Mikey nás nechával o samotě.
Po dlouhé době Frank vstal. "M-můžeš mě odvést domů, prosím?"
Přikývl jsem. "Ale jestli tu chceš zůstat- "
"Bude to jen horší, jestli se neukážu," odpověděl. "A-ale děkuju... "
"Okay." Otevřel jsem dveře. "Mikey? Vezu Franka domů."
Jakmile jsem uslyšel zeshora jeho Okay, následoval jsem Franka ke svému autu, otevřel ho a nasedl. Frank mi dával pokyny a já si přál abych ho nemusel vézt domů. Zajímalo mě, jestli uvidim jeho otce a jestli bude takový jak si ho představuju.
Ale když jsme přijeli k jeho domu bylo jasný že nikoho neuvidim. V oknech byla tma, přední okno bylo slepené lepící páskou.
"Rozbil ho mýma rukama," řekl Frank tiše.
Zvedl se mi žaludek. "Shit- "
"To jak sem se ho snažil spravit moc nepomohlo." zasmál se hořce.
Jemně jsem položil ruku na tu jeho, a on se na mě slabě usmál, než vystoupil z auta.
"Díky, Gerarde... " řekl tiše. "Strašně moc ti děkuju... "
"To je dobrý... Máš moje číslo... "
Dal pusu nakřivo v překrásném úšklebku a můj žaludek udělal kotrmelec. "Máš pero?"
Prohledal jsem podlahu a nakonec našel jednu tužku a podal mu ji.
Jemně vzal mojí ruku a načmáral tam číslo. "Ahoj... A ještě jednou dík."
"jo."
Byl pryč. Nedíval jsem se na to číslo dokud jsem se nedostal domů, pozdě večer. Když jsem se na to podíval moje srdce poskočilo. Na hřbetu mé ruky bylo kostrbatým písem načmáráno devět čísel, a za tím ~Frankie a nedbalé srdíčko. Usmál jsem se, ale hořce. Shit.
Když jsem šel spát, zazvonil mi telefon, zarazil jsem se. Roztřeseně jsem ho vzal do ruky a zamrkal. Číslo na displeji bylo stejné jako číslo na mé kůži. "Frankie?"
"Gerarde, Gerarde, něco š-špatnýho se stalo- " Jeho hlas byl přiškrcený slzami. " -já potřebuju pomoc, sem venku, chodím, můžu přijít k tobě domů; prosím, oh, Gerarde, prosím... "
Srdce už mě nepříjemně bilo do žeber. "Shit, Frankie, Frankie, a seš v pořádku?!"
"N ne, ne, jsem asi b-blok od vás, m-můžu- "
"Samozřejmě, Frankie... shit... "
"U-už tam jdu."
"Počkej, ale- "
Už zavěsil. Vyskočil jsem z postele a snažil se uhladit svoje zmačkané oblečení.
Nervozně jsem se vydal po schodech dolů. V domě byla tma jako v pytli a trochu to nahánělo hrůzu, nic jsem nerozsvítil, protože jsem se bál probudit Mikeyho.
Promnul jsem si oči a rozsvítil verandu předtím než jsem unaveně padl na pohovku v obýváku. V duchu jsem si uvědomil, že rodiče jsou pryč z města.
Nakonec, zvonek u dveří zazvonil; jednou, pak podruhé rychleji. Vstal jsem a otevřel dveře, cítil jsem motýly v žaludku.
Frankie vypadal strašně.
Nebyly to jen nové modřiny na jeho krku, které svypadal jako obtisky prstů, zdůrazněné halogenovým světlem, nebo čerstvé červené škrábance na vnitřníc stranách jeho rukou... Na jeho tváři byly pruhy špíny a slz a jeho make up byl znovu rozmazaný. Ale nejhorší ze všeho byl ten výraz v jeho očích. Vypadal... proboha, nikdy jsem neviděl nikoho s takovou nesnesitelnou bolestí ve tváři.
"Gerarde -" lapal po dechu, udělal krok dopředu a skončil v mém náručí.
Dokonce ani nemluvil; neřekl co se mu stalo, jen tvrdě přitiskl svoji pusu k mojí. Nezastavil jsem ho, jen jsem se naklonil k němu.
Zoufalé líbání, těsné přitisknutí; Cítil jsem jak jeho boky narazili do mých a jeho košile byla najednou dole u mých nohou. Cítil jsem jak se třese v chladném nočním vzduchu. Kůže na holé kůži.
Pořád jsme se dotýkali, pořád se líbali tvrději, tvrději; nějak jsme našli schody, jeho ruka byla v mojí a já ho táhl nahoru směrem k mému pokoji... Otevírání dveří, zámek; zeď, rám postele, matrace.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Leni... Leni... | Email | 31. march 2007 at 12:10 | React

ty woe...jako tenhle waycest je hustej...nase sou uplne jiny co ;)

2 drumma drumma | 31. march 2007 at 13:08 | React

no tak tyhlety sou taky psaný jednim autorem (resp. autorkou)...ale stějně na tenhle waycest nelze reagovat jinak než klobouk dolů....

3 Hanča Hanča | 31. march 2007 at 13:51 | React

Páni, až je mi Franka líto...

4 thea thea | 31. march 2007 at 14:51 | React

jj je to svym způsobem krásný..kdo to překládal?

5 LadyS LadyS | 31. march 2007 at 18:46 | React

Je to naadherny, fakt moooc. Mocinky se tesim na dalsi- doufam ze bude jeste pokracovani :o)

6 St.Magda St.Magda | 31. march 2007 at 23:08 | React

Pokračko bude. Jen, co se já a Wickey zase nějak domluvíme na překladu, jinak originál je na The Immortality Project. Taky se mi tento moc líbí, a to je důvod, proč je zde jako první.

7 thea thea | 1. april 2007 at 11:14 | React

jako za to přeložení všechna čest, holky

8 Bára Bára | 6. april 2007 at 19:00 | React

to teda jo.To je úplně dojemný chudák frankie...uf asi si pobrečim ; _ )

9 Hanycka Hanycka | Email | 20. june 2007 at 13:18 | React

jako good... čtu to poprvý (vyjímečně X-D) a docela se mi to líbí... akorát ty úseky "Otevírání dveří, zámek; zeď, rám postele, matrace." apod. sou takový... nedopracovaný.. .ale tak jako zase to není taková klasika jako všechny ostatní...:-)

10 anastacia anastacia | Web | 22. june 2007 at 15:44 | React

ty woe... tj pravda ze ty nase sou uplne jiny... ten Frank je tam ale trochu labilni XD z tech nasich vetsinou dostavam vytlemy ale tady se nesmeju...

11 Luvik Luvik | 22. june 2007 at 20:11 | React

je to hezký bomba

12 Maja Maja | 10. july 2007 at 13:32 | React

krasne, mne sa pritom tisnu slzy do oči...

13 Maty Maty | 24. july 2007 at 20:46 | React

přesně já taqy uplně řwu když čtu jaq chudáček Frankie trpí :'(

14 rozyna rozyna | Web | 25. september 2007 at 21:33 | React

ty jo musim souhlasit s anastaciou.....ty naše sou fakt úplně jiný....v americe to asi píšou podle jinýho vzoru....v těch našich se všechno do podrobna popisuje :) ......ale teda jako chudák Frank....jeho otec je fakt teda jako hajzl....a ještě dotaz...kolik jim tak může bejt??

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama