Crash into my fu*king arms 4

1. april 2007 at 15:05 | someonesxsweetheart |  Crash
Naposledy jsem zkusil udělat něco, abych zjistil co se mu stalo, odtrhl jsem své rty od jeho a zašeptal otázku do jeho holé kůže.
Pořád odmítal odpovědět, zatlačil své rty zpátky proti mým, zoufale se snažil odehnat bolest. Plakal a já cítil slanou chut jeho kůže, a to mě přimělo přitisknout si ho ještě blíž k sobě.
"Frankie, Frankie, nebreč... "
Kňučel do mé hrudi, pocit jeho rtů jemně otírajících se o mou klíční kost vyvolával třes v mém těle. Tiše jsem zasténal, snažil jsem se nenechat své ruce sklouznout z jeho pasu k poklopci, snažil jsem se ovládat.
"P-prosím... "
Snažil jsem se zastavit? Věděl jsem naprosto přesně, co po mě chce, kurva, já to chtěl taky, celé moje tělo to chtělo, ale nějaká malinká část mě mi říkala, že je to špatně, pravděpodobně ta část, kterou jsme s Mikeym sdíleli. Říkala mi, že bysme si měli sednout a promluvit si, pokusit se mu pomoct, a ne mu dát jen tohle nestálé řešení, po kterém se bude později cítit ještě hůř..
Kurva. Zasténal jsem znovu, protože bez ohledu na moje svědomí (bylo to moje svědomí?), jsme se pořád líbali, dotýkali... Jen jsem zatím ještě neudělal další krok.
"G-Gerarde... " knučel.

Byl sex opravdu to, co chtěl?
Naše těla byla tak pevně stlačená že jsem mohl téměř slyšet puls skrz mdlé blankytné žíly, hadovitý pohyb pod jeho bledou kůží. Když se nadechl, jeho křehká žebra zatlačila na mou hruď.Cítil jsem jeho teplý dech na svém krku, těsně předtím než se ho dotkl.
Moje nejistá ruka klouzala dolů po jeho páteři, on se zatřásl a nalepil se ještě blíž na mě. Odmítal jsem se setkat s jeho očima; dokonce i v naprosto tmavé místnosti, pomyšlení na jeho oči mě vyděsilo.
Vypustil třesoucí se povzdech proti mému krku obě jeho ruce klouzaly po mých zádech, jeho rty znovu uděřily do mých.
Uvědomil jsem si, že mě napodobuje, sevřel se mi žaludek. Bože, on byl tak... nevinný. Nesmím povolit..
"Gerarde... " znovu zasténal, škemravě, tvář zahrabanou do mého krku tak, že jeho chladné, mokré slzy mi kapaly přes klíční kost a vyvolávaly ve mně třes.
Kurva, kurva, shit, chtěl jsem ho, do prdele, chtěl jsem ho- ! Tlak doslova rostl uvnitř mých kostí, mých svalů s potlačováním emocí a s pokusy neztratit sama sebe. Nedávalo to smysl, ale má kůže hořela pod dotekem jeho chladných prstů. Z mých úst vyšlo nejisté zasténání spolu s nadávkami. Přestal jsem ovládat svůj dech, každý z mých smyslů se mnou bojoval a já se snažil je přemoct.
"Frankie, prosím řekni mi co- " tvrdě zatlačil své rty k mým a nenechal mě to doříct. Věděl jsem, že mi to neřekne.
Jedna jeho ruka zůstala na mých zádech a perfektně opsala tvar mé páteře. Přál jsem si aby to nedělal, přál jsem si - do prdele , už jsem nedokázal snášet bodavý adrenalin co se hromadil v mých svalech. Shitshitshitfuck. Moje prsty začaly pomalu jezdit po jeho břiše.
Zasténal, ucítil jsem teplo na svém krku.
Moje prsty se dotkly chladného zapínání pásku a mými žilami projel chlad a ještě něco... Frankie strnul, když jsem rozepl pásek.
Uvolnil jsem knoflík jeho džínů, sotva jsem si uvědomoval, že jeho rty se dotýkají mého krku. Třásl jsem se, bez košile, v chladné místnosti, pomalu jsem rozepnul zip. Věci kolem byly znovu rozmazané čas se zrychlil, znovu jsem ucítil jak Frankovy ruce klouzají dolů po mém pasu. Znovu jsem ho políbil, polibek plný otázek, přitáhl sem si ho blíž ve snaze uspokojit potřebu v mém těle.
Jeho ruce rozepínaly můj pásek a kalhoty; šeptal jsem nesmyslný sračky o tom jak moc ho chci do prostoru mezi jeho ramenem a jeho krkem a zarýval jsem prsty do jeho lopatek.
"Frankie, anděli- " ruce, boky, jeho nalíčené řasy se dotýkali mé lícní kosti. Praštil jsem zeď, noční stolek, matraci... Táhnul jsem si ho k sobě, "Gerarde... " sténání, kňučení, posuvný pohyb... Cítil jsem směs vůní-krev, make up, sladký a uklidňující kokainový prášek- "Sonofabitch, oh dammit, sonofa -"shit, Mikey spal, "Musíme bejt potichu- " další sténání bylo potačené v půli cesty; shit oh chlape, shit; chci ho... žebra, pas, stehna, je jiný, jo, oh oh sakra, "Frankie, Frankie..! " Oh sakra. Bylo to... Místnost explodovala v mojí mysli, jako ohňostroj... Dammit, shit, hell "Frankie," počkej, počkej... Ten pocit -shit, Bože.
***
Vzbudil jsem se a uvědomil si, že Frank vypadá v denním světle ještě hůř než v jasném světle z verandy. Ležel vedle mě, tvář téměř dětsky přitisklou k polštáři, rukama objímal přikrývku. Vypadal tak sladce, ale už ne tak nevinně jak by mohl. Modro černé modřiny kontrastovaly s jeho bledou kůží, a pohmožděniny a řezy na vnitřních stranách obou rukou vypadali jako by je způsobil tvrdý kožený okraj pásku. Mé oči pozorovaly jeho žíly na rukách, a pak putovaly k jeho zmuchlaným džínám, které ležely na podlaze mé ložnice, jeho černý pásek s hroty byl v kalhotách. Malé kovové hroty už nevypadaly tak nevinně. Couvnul jsem. Mohl by nosit něco, co bylo použito na…?
Rychle jsem vstal, snažil se na to nemyslet a zvedl svoje vlastní džíny z podlahy. Natáhl jsem si je přes své boxerky a zběžně pohlédl na spícího Frankieho. Vypadal skoro andělsky, jako padlý anděl, jeho tmavá ofina mu padala do očí. Když jsem zapnul pásek, začal jsem hledat tričko, ale rychle jsem si uvědomil, že jsem ho musel nechat dole na podlaze v obýváku. Shit. Znovu jsem se podíval na Franka a vydal se ven ke schodům. Jestli Mikey ještě spal, fakt sem ho nechtěl vzbudit.
Došel ke schodům, když vtom mě sarkastický hlas přinutil se otočit, srdce mi tlouklo rychleji. Byl to Mikey. "Tady jsou vaše trička," podával mi moje a Frankovo tričko.
"Do prdele ! Vystrašil jsi mě k smrti." Polknul jsem. Vypadal naštvaně. "Co je?"
"Podařilo se ti vojet malou kurvičku dvakrát v jednom dni. Dost dobrý, nemyslíš?"
Zíral jsem na něj. Tahle se tak málo podobal mému bratrovi, že mě to vyděsilo. ''Co to má kurva znamenat?"
"Víš moc dobře, co to znamená. Necháš ho bejt, Gerarde. To děcko si nezaslouží dalšího zkurvenýho bastarda, jednoho už má!"
"Myslím, že sme o tom už mluvili " sykl jsem. "A ty jsi souhlasil s tím, že jsem mu nic neudělal"
"jo, dobře, mýlil jsem se."
"Jak to kurva myslíš, že ses mýlil? Co je s tebou, Mikey?! Přivedu někoho domů a ty z toho hned děláš takovou vědu... žárlíš nebo co?"
"Cože?! Hovno! Já sem pořádně nasranej! Ty toho kluka zneužíváš, a je mi líto, ale já nemůžu jen tak stát a dívat se jak mu ubližuješ, Gerarde!"
"Já ho nezneužívám, neubližuju mu; proč to doprdele nevidíš?" Snažil jsem se zklidnit svůj hlas, ale bylo to těžké. Jak může Mikey o mě říct něco takovýho?
"Nevím jestli mu ubližuješ nebo ne, Gerarde -"
"Ne!"
" -ale chystáš se. To, že ho ojedeš, nevezme pryč bolest, kterou cítí... Nic mi do toho není, jestli je coura a říká, že to chce, ale nakonec mu to jen ublíží!"
"On není coura! Volal mi včera v noci... Zase byl v průseru, Mikey... "
"To je to, co mám na mysli! Dokonce, i když on si myslí, že sex vezme pryč jeho bolest- "
"Tak to není; něco se děje, když jsme spolu... Je to neuvěřitelně úžasný. On... bere mi dech."
Mikey mi věnoval dlouhý, tvrdý pohled, pak se obrátil s úsečným "Fajn." Rychle odešel dolů po schodech, nechal mě tam stát se dvěma zmuchlanýma tričkama v rukou.
S povzdechem jsem si natáhl to svoje přes hlavu a vyrazil ke svému pokoji. Naštěstí Frankie ještě spal. Přemýšlel jsem jestli ho mám nebo nemám vzbudit, a pak rozhodl že je mu líp ve spánku, kde může zapomenout na svět. Dívání se na něj mě znervozňovalo, protože právě teď jsem mohl vidět každý řez a modřinu zřetelně, a taky jsem cítil vinu, že jsem se s ním vyspal, když jemu bylo tak špatně... Možná měl můj bratr pravdu.
Dlouho jsem tam jen stál a díval se, jak dýchá. Klidný rytmus zvedání a klesání jeho tenkých žeber byl téměř svůdný, stačilo mi se na to jen dívat dokud konečně, Frankie ze sebe vydal klidné zasténání a jeho oční víčka se třepotavě otevřela.
"Hoj," řekl jsem měkce.
Zamrkal a pokusil se o úšklebek. "ahoj."
"Je ti dobře?" zeptal jsem se, a přál si, abych mohl vymazat louže černé a modré nahromaděné pod jeho poloprůzračnou bledou kůží.
Lehce přikývl. "D-dobrý."
"Určitě?"
Věděl, že ve skutečnosti se snažim zjistit co se stalo. "Gerarde... já o tom nechci mluvit."
"To nebylo kvůli mně, nebo ano?" musel jsem to vědět.. "Nedověděl se o... "
"Vždycky si myslí, že jsem s někým venku," Mumlal Frankie a díval se na podlahu, mluvil velmi, velmi tichým hlasem. "Nic neobjevil."
Udělalo se mi trochu špatně. "takže to je protože- "
"Ne! To nebyla tvoje chyba... Neví, že tentokrát je to pravda, vždycky říká to samý... "
"Tak proč ses vrátil?! Nebude si teď myslet- "
"Musel jsem tě vidět."
"Proč? C-copak ty nevíš, že jediný co bych udělal je, že bych tě vojel? A tím ti n-nepomůžu... " Moje vina se drala do mého hlasu.
"Gerarde, takhle nesmíš přemýšlet... Víš, že jsem to chtěl, víc než ty. Ptal ses mě, co se stalo, ale všechno co jsem chtěl byl jen sex... " Frankie zíral na prostěradla. "Myslím, že jsem kurva."
Ta slova byla tak tichá, že jsem skoro nerozuměl, ale jakmile mi to došlo, můj žaludek udělal kotrmelec. "ne, shit, Frankie, ne!" přešel jsem k němu a dal jednu ruku na jeho lopatku. "Nejsi kurva."
Slabě se usmál. "Dík.... ."
"Frankie... " mé oči přelétly přes jeho džíny ležící na podlaze. "Tvůj otec... ten p- pásek... "
Otřásl se. "A-ano."
"Frankie! Oh bože- "
Ve chvíli byl v mém náručí, držel se mě a já ho přitáhl blíž k mé hrudi.
"N-nesnažím se ho naštvat, n-nikdy jsem ho nechtěl naštvat... " mumlal zničeně, a já jsem ho jemně políbil na krk.
"Já vím. Já vím, Frankie... "
Potom co jeho vzlykání přešlo v popotahování, jsem ho pustil, ruce neochotně slouzly z jeho nahých ramenou. Vstal jsem a podal mu jeho džíny. Jeho slzy zvlhčili látku na mém rameni.
Přikývl a zašeptal děkuju a pak se naklonil zpátky, aby si mohl natáhnout svoje boxerky. Byl jsem trošku v rozpacích a tak jsem se otočil, aby se mohl oblíct.
Ruka se dotkla mého ramene, otočil jsem se a uviděl Frankieho v džínách, už jenom bez trička.
Rozhlídl jsem se a zvedl z podlahy jeho tričko, které jsem tam předtím hodil, když jsem se vracel od Mikeyho. "Tady."
"Díky," řekl ostýchavě, a já sledoval, jak si ho přetáhl přes hlavu. Přilnulo k jeho ramenům a žebrům jako druhá kůže. Když jsem ho sledoval, můj žaludek neklidně poskočil. On byl jiný. Je úžasný, jak můžete znát každý kousek jeho těla, aniž byste ho znali. Věděl jsem něco málo o Frankiem, a něco jsem si o něm domyslel z toho, co říkal nebo dělal, ale pořád jsem nevěděl, na co myslí... Na druhou stranu, znal jsem každý milimetr jeho těla, věděl jsem, jak se ho dotknout, jak ho přimět kňučet... sténat… kři - ach bože. Přinutil jsem se přestat se na něj dívat dokud se na mě znovu neotočil.
"M-mám jít, nebo..? "
"Uh, ne, ne; zůstaň na snídani. Chci říct, jestli chceš... " odpověděl jsem zmateně.
"Jestli to nebude problém... " problém? Ne, nebyl by tu žádný problém, kdybych se mohl přinutit přestat zírat na jeho tělo... "Um, ne, to není žádný problém... Já chci, abys zůstal," polkl jsem.
Věnoval mi plachý úsměv, přikývl, a podíval se dolů. "Okay."
Teď jak mu říct, že Mikey změnil názor; došel k závěru, že jsem Franka zneužil. Nevěděl jsem co to do mého bratra vjelo a taky jsem nevěděl, jestli to mám Frankovi říct. "Um... Franku..? "
"jo?"
Kousl jsem se do rtu. Vypadal tak křehce. Nechtěl jsem ho ranit. "Franku, můj bratr... On je... on je zase naštvaný."
Tmavý, srnčí pohled se zvedl k mým očím. "Udělal jsem něco špatnýho?"
"Ne! Ne. Ty jsi nic neudělal- podívej. On jen naštvaný na mě protože... protože žárlí." Lhal jsem, a cítil jsem vinu, protože jsem moc dobře věděl, že Mikey nežárlil. Byl rozrušený, a já jsem nevěděl proč, ale znal jsem Mikeyho dlouho, a žárlivost byla nejnepravděpodobnější volba. Ale musel jsem Frankovi něco říct.
"Žárlí?"
"Uh, jo. To víš no."
Nevěřil mi; Viděl jsem to na něm. Kurva on mi nevěří. "Gerarde... Jestli jsem udělal něco špatně, můžu odejít. To je v pořádku. Já... slibuju."
"Ne tak to není! Tak to není, jasný?!" podíval jsem se jinam, s nepříjemnými pocity, které jsem nedokázal pojmenovat a nedokázal pochopit.
Jemná ruka se dotýkala mého ramene, a já jsem plaše vzhlédl k Frankovi. Část mě si přála aby mě nechal o samotě. "co?"
"Jsi v pořádku?" Jeho hlas byl tak tichý že jsem na něj nemohl zařvat. Když jsem přikývl, pokračoval. "...Jestli to Mikeyho vyvádí z míry, odejdu a nebudu čekat na snídani. To je... to je v pohodě, Gerarde."
"Prosím, zůstaň," řekl jsem, pořád trhán mezi pocitem, že ho potřebuju tady a potřebou být sám. "opravdu?"
"To je dobrý. Nebude z toho dělat velkou vědu."
"Okay."
Vyšel jsem ven do chodby, a Frank mě nervozně následoval do kuchyně.
Mikey seděl za stolem a pil pomerančový džus a vedle něj spočívaly noviny. Probodl mě chladným pohledem, jakmile jsem vešel. Pak vzal sklenici i noviny a opustil kuchyň.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 gaia gaia | 5. april 2007 at 18:25 | React

Tohle je uplne skvělé..... už se nemužu dočkat jak to bude dal...

2 anastacia anastacia | Web | 22. june 2007 at 16:59 | React

tenhle je nejkej az moc drsnej... nejak mi to nepride vtipny...

3 lucinka.way2 lucinka.way2 | 26. july 2007 at 18:11 | React

není to ftipná,ale je to táák nídhernýý... :'-)!!!!

4 lucinka.way2 lucinka.way2 | 26. july 2007 at 18:12 | React

teda nádherný....

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement