Misery (2)

8. september 2013 at 0:01 | Madonna's Son |  Misery
"Haló?" ozval se neznámý hlas skrz pootevřené dveře.
"Hm?" zamrkal Frank zmateně do počínajícího šera, když se vyhrabal z tajemných hloubek svého mozku.
"Omlouvám se za vyrušení, ale pořádáte výprodej?" zeptal se brýlatý mladík, který vstoupil až dovnitř. Nevypadal na feťáka, ale ani zrovna bohatě. Frank přimhouřil oči a snažil se hodnotit.

"Jo, jo, ano, prodávám veškeré vybavení," pokýval a sledoval muže, jak se rozhlíží. "Běžte klidně i do ložnice," ukázal na dveře.
"Tenhle nábytek…" ukázal cizinec ke stěně.
"Jsou to autentické kousky z 18. století, tmavé dřevo, ručně vyřezávané," improvizoval, ale lži z něj vycházely tak rychle a sebejistě, že jen odborník by měl problémy mu uvěřit.
"A cena?"
"200 dolarů za jednu komodu, 500 za tu velkou prosklenou."
Mladík se neochotně ušklíbl. "Tak tolik nemám," zakroutil hlavou.
"800 za všechno dohromady."
"Promiňte, pořád je to na mě moc," rozhodil rukama, bylo však znát, že má o skříně opravdu zájem.
"750, konečná cena," pokrčil Frank rameny tak lhostejně, až nervy kupce povolily.
"Fajn, dobře, ale můžu vám dát jen zálohu. Zítra bych si pro ně přijel a doplatil vám zbytek," zaprosil a přejel prsty po vlnité hraně vitríny.
Frank se naoko zamyslel a pak pokýval. "Kolik máte na zálohu?"
"Jen 250 dolarů."

***

Bylo už dost dlouho po západu slunce, když se Frank dotřepal ke kraji parčíku.
"Už jsem myslel, že nedržíš slovo," oslovil ho chladně Mikey, aniž by se k němu otočil čelem.
"Držím. Mně můžeš věřit," hájil se a v kapse zmáčkl několik bankovek. "Tady máš," podal mu je a s nadějí se díval Mikeymu do očí.
Ten si jen spočítal peníze. "Á, chceš další?"
"Samozřejmě," štěkl Frank tiše, načež se blonďák málem usmál. Podal Frankovi další pytlíček a beze slova odkráčel.

***

Ráno Frankieho z euforie probudil až cizí hlas. Chvíli netušil, kde může být, ale obličej návštěvníka si vybavoval.
"Pane? Promiňte. Promiňte, já jsem si přijel pro ty skříně," tvářil se provinile za opětovné proniknutí do nezamčeného domu.
"Jo, jo, jasně," vzpamatovával se ještě chvíli a pak jako mávnutím kouzelného proutku procitl. "Takže to bude 500 babek. Naložíte si je sám?"
"Ano," pokýval. "Jsem tu s bratrem." Podal Frankovi bankovky a vyšel ven, aby si přivolal pomoc. Frank jen z povzdálí sledoval, jak jeho nábytek, který stejně nepoužíval, nakládají na valník a odjíždí.
Osaměl. Ale věděl přesně, co chce udělat. Vyhrabal ze skříně v ložnici nějaké lepší oblečení, než ve které měl dosud na sobě, a vyrazil ven. Tentokrát už by mohl v klidu projít hlavní ulicí, ale mířil jen na jedno místo. Jeho blonďák tam musí být, je tam vždy, když potřebuje, jako Gee.
"Gee…" zašeptal a zastavil se. Dech se mu zrychlil a oči zvlhly. Dokázal se ale ovládnout, zatřepal hlavou a dal se do chůze. Čekal ho přece velký nákup.
"Dneska jsi tu brzo," poznamenal blonďák, aniž by se otočil jeho směrem. Nejspíš ho poznal už z dálky po čichu.
Frank jen nevýrazně pokýval a vrazil Mikeymu do dlaně celých 500 dolarů.
"Kde jsi k tomu přišel?" pohodil hlavou v otázce. "Šlapeš?"
"Co?" vyvalil na něj oči. "Ne!"
"Fajn," pokrčil rameny a z kabátu vytáhl čtyři pytlíčky. "Užij si to."
Už, už odcházel, když na něj Frank houkl "A jak se vlastně jmenuješ?"
Mikey se zastavil, ale neotočil. "Em. Říkej mi Em," odpověděl a pokračoval bez sebemenšího vzrušení v chůzi směrem do centra.

***

Čtyři dny se Frank válel střídavě v posteli a na podlaze, občas se plazil, občas se octl na předzahrádce, ani netušil jak. Nic neřešil, nebo ne vědomě.
Do té doby, než se probudil na křesle. Opět se klepal, před očima mu létaly tisíce barevných skvrn, nebyl schopný vidět. Hlasitě bolestně zakňučel. Chtělo by se ho přirovnat k raněnému zvířeti, ale on jím vlastně byl.
"Mami, maminko, já nechci do školy," zahuhlal, ale už s prvními slovy začal zvracet. Cítil se, jako by z něj šly ven všechny vnitřnosti. Ten divný tah uvnitř něj ho ubíjel, začal si cpát ruce do krku, aby si zatlačil zpět střeva, domněle se deroucí ven jeho ústy. Docílil ale jen toho, že se zakuckal a spadl na zem. Tiše vzdechl, když se jeho spánek střetl s dřevěnou podlahou, svět se měnil z bílé na šedou a poté na černou. Tma.

***

Hlava ho bolela víc než obvykle. Namáhavě zvedl ruku ke spánku, aby nahmatal velkou sraženinu krve smíchanou s vlasy a špínou ze země.
"Kurvy zasraný…" zavrčel na nějaké představy v hlavě a vydrápal se na nohy. Moc dlouho na nich ale nevydržel a znovu sebou praštil o zem. Tentokrát si odnesl jen pár modřin, chytil se zdi a pomalu se podél ní sunul ven.
Stejným způsobem se přidržoval všech plotů, které míjel. Pár lidí na něj pořvávalo s výhružkami zavolání policie, ale on šel dál. Nezastavoval se. Neměl čas se zastavit.
"Em…" vzdechl, když mu padl k nohám.
"Vypadáš hrozně," pronesl jen tak mimochodem. "Na kolik máš dneska?"
"Já…" začal koktat. "Já dneska nemám prachy," zakňučel zahanbeně.
"Ah," ušklíbl se Mikey. "Málo kunčaftů?"
"Nešlapu!" vykřikl Frankie a rázem byl na nohách.
Blonďák jen pokrčil rameny. "Zatím."
Frank si nebyl jistý, jestli slyšel dobře, a jestli Mikey vůbec něco řekl, takže poznámku ignoroval.
"Zítra ti to donesu…" slíbil, i když nevěděl, kde další peníze sežene. Poslední čtyři dny byla jeho cedulka domácího výprodeje ignorovaná.
Mikey jen pokýval a podal mu pytlíček. "Zítra," zdůraznil ještě jednou.

***

Brunetek se dobelhal domů. V hlavě ho pořád trápily vzpomínky na utrpení, která míval, když mu Gerard nenosil dávky včas až pod nos. Nervózně chodil místnostmi sem a tam, tiše si mumlal něco o paprikách a pak vyšel ven. Chvíli na ceduli zíral a pak si došel pro fixu.
Nyní nápis hlásal: "Dům na prodej".

***

Blížila se jedenáctá hodina večerní, což Frank jen matně tušil. Vlastně netušil nic, vůbec nevěděl, co je za den ani kolik je hodin, jen, že je tma, a to ho hodně znepokojovalo. Musí dneska Em zaplatit. Dneska. A absolutně neměl z čeho.
"Hej, ty," křikl na něj hrubý hlas ze dveří. Žádné zaklepání, žádný pozdrav.
Frankův sluch, aktuálně přecitlivělý, by slyšel i spadnutí špendlíku. Trhl s sebou při tak hlasitém zvuku.
"Jo?" zasténal se zavřenýma očima.
"Prodáváš barák?"
"Jo," zpozorněl a snažil se zaostřit na postavu stojící ve dveřích. Očekával, že se teď zeptá na cenu a on by rád řekl třeba 50 000 dolarů, ale muž udělal odhodlaně krok dovnitř.
"Dám ti za něj dvanáct a půl tácu," oznámil a ne extra potěšeně se rozhlížel po místnosti.
"Cože?" Tak nízkou cenu Frank nečekal. "Já…" koktal překvapeně, nejistý si rychle co říct. "Čtyřicet."
"Čtyřicet?"
"Jo, chci za něj čtyřicet tisíc," pokýval, pokusil se vstát z včera pozvraceného křesla, ale nepodařilo se mu to.
"Dám ti dvanáct a půl."
"Třicet," snížil Frank částku, skoky byly už tak dost velké, nemůže dát přece celý dům, svůj domov, jejich domov, za tak směšnou sumu.
"Dvanáct a půl," zopakoval muž a bez vyzvání přešel do ložnice. Otevíral a zavíral dveře, sleduje panty a zkoumaje každý kus pokoje.
"Dvacet," pípl malý brunetek tiše, stále neschopný se zvednout.
"Řekl jsem dvanáct a půl. Dvanáct tisíc a pět set dolarů," řekl pomalu a výrazně jako pro největšího hlupáka.
Frank sám pro sebe zakňučel. Co má dělat? Nemá čas. A nemá peníze. A hlavně, nemá drogy.
"Fajn," vzdychl rezignovaně. Nohy se mu klepaly už při sezení, ale donutil se vstát a dojít ke kupci. Konečně mu matně viděl do obličeje, ale stejně nebyl schopný si ho zapamatovat.
Chlápek vytáhl z kapsy balíček bankovek již předem přesně odměřený na danou částku a hodil mu ji do ruky.
"A teď vypadni," poručil mu suše. Frank neměl sílu ani chuť protestovat a vycouval ven. Ještě chvíli ulicí couval, než se otočil a rozeběhl se směrem k parku.
Už z dálky viděl, že Em odchází, nechtěl na něj volat, proto přidal na rychlosti, ale nohy ho neposlouchaly. Zakopl o vlastní nohavici a přistál na kapotě jednoho z podél krajnice stojících aut. To se rozhoukalo.
Mikey se otočil a v jeho výrazu byla znát naštvanost a arogantní výsměch.
Frank rychle vstal a utíkal dál. Zaběhl až do hloubky parku, Mikey ho neochotně následoval, ale sám nechtěl být na osvětlené ulici, až přijede policie.
"Máš?" zeptal se a posadil se pohodlně na nedaleko stojící lavičku.
Frankie se otočil zády k němu a z ruličky vybral jen 500 dolarů, které mu podal. Zbytek zase nenápadně schoval.
Mikey pokýval a podal mu další tři pytlíčky. Ještě minutu mlčky nehybně seděl, pak se beze slova zvedl a odcházel svou cestou.
"Ehm, Em?" zavolal tiše brunetek. Muž se otočil.
"Jo?"
"Neměl bys… stříkačku?" zaprosil zoufale, když mu došlo, že všechny svoje věci nechal doma. Teď už vlastně v cizím domě.
Mikey zaváhal, ale pak mu neochotně podal sterilně zabalenou novou jehlu.
"Díky, moc díky," zašeptal Frank, blonďákův odchod už neviděl.

***

Další dny trávil v parku a jeho okolí. Děkoval bohu, že není zima nebo neprší. Spal zahrabaný v listí, protože na lavičce se bál, neměl zájem chodit mezi lidi, proto sám nechápal, když se jednoho odpoledne probral z deliria téměř uprostřed města. Netušil, kudy se tam ze Stoky dostal.
Zmateně a poplašeně se rozhlížel. Lidi kolem něj lhostejně proudili svými cestami, občas ho někdo počastoval zlým pohledem nebo nadávkami, ale to bylo to poslední, co by ho trápilo. Šlo mu o jeho peníze. Tolik peněz, co ještě nikdy v životě neměl. Spěšně si prohmatal kapsu a pak vstal od stojanu na kola, o který seděl opřený.
Krátkými pomalými kroky se posunoval dál ulicí, doufal, že správným směrem. Každého si měřil podezřívavým pohledem, ale nikdo nevypadal, že by ho chtěl okrást, a ani že by tušil, že má u sebe vůbec nějaké peníze. Jeho paranoia se ale nemohla neprojevit.
"Nechte moje peníze být! To jsou moje peníze!" zaječel, když se proti němu octl extravagantní dredáč, chytl se za kapsu a dal se na útěk. "Moje peníze! Neberte mi moje peníze!"
Většina náhodných kolemjdoucích jeho výlev ignorovala, pár z nich utrousilo něco o bláznech, někoho však informace o penězích přece jen zaujala. Mladý černoch stojící u amatérsky upraveného auta se nenápadně rozhlédl.
Frankie zaběhl do jedné ze slepých postranních uliček a schoval se za popelnici. Seděl v bahně, klepal se a tiskl k sobě kapsu kabátu s penězi.
Do ulice pronikl dlouhý stín, Frank přestal dýchat. Stínová ruka se rozpřáhla a před jeho očima prosvištěla baseballová pálka. Rána, bolest, tma.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Zuzana Zuzana | 8. september 2013 at 14:04 | React

:( to je príšerne smutné :(

2 Taimi Taimi | Email | Web | 19. october 2013 at 22:41 | React

Kdyby jen Gerard vzal Franka  s sebou a nenechával ho napospas osudu.. měl by vidět, co se s ním teď v té uličce stalo :(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama