Misery (3)

16. september 2013 at 0:01 | Madonna's Son |  Misery
Z bezvědomí se probudil s rozseknutým druhým spánkem a přes nateklé oko skoro neviděl.
Bolest ze zranění ale nebyla ta, která ho trápila. Poslední nákup od Mikeyho už mu došel a po sto pečlivých prohledáních všech kapes zjistil, že už nemá ani cent.

Byla tma, takže se po čtyřech vypravil do ulice. Stále nevěděl, kterým směrem se vydat, a tak se před výlohami obchodů plazil tam, kde mu připadala větší tma. A opravdu, jak velice pomalu míjel bloky, lampy se stávaly řidšími a neudržovanějšími, takže z jasného bílého a žlutého světla se stávala matně oranžová.
Konečně na rohu zahlédl postavu, která upoutala jeho pozornost, než mu došlo, že si stejně nemůže nic koupit. Vstal ze země a se skousnutým rtem přemýšlel, jak tuhle situaci vyřešit. Ruce v kapsách se mu klepaly, kamínky v nich zaryté nevnímal vůbec.
"Ehm," odkašlal si vedle kluka v kapuci. Až z blízka poznal, že je mladší, než postavou vypadá. "Ehm, neznáš Em?" vypadlo z něj, protože si byl jistý, že nikdo jiný mu na dluh nedá.
Mladíček se zarazil, nedůvěřivě na Franka zíral a pak se nejistě zeptal: "A ty ho znáš?"
Frank se snažil neváhat. "Jo, znám ho dobře."
Chlapci výraz z obličeje nezmizel, vytáhl z kapsy mobil a vyťukal krátkou sms. Frank si mohl všimnout, že napsal NEKDO TE SHANI NA SMETAKU.
Blonďák pohybující se ve svém rajónu věděl, že na Smeťáku ho musí shánět jen někdo, kdo ho zná. A zvědavost, kdo by to tak mohl být, ho donutila se tam ihned vydat. Přejít dvě čtvrti mu zabralo něco přes půl hodiny, Frank se ale zatím mohl rozhlédnout po okolí.
Za rohem se mu totiž naskytl pohled do ulice, o které zatím jen slyšel. Gee sem chodíval prodávat i kupovat, Franka ale nikdy moc nezajímalo, co za místo to vlastně je. Cedulka s názvem ulice byla tak zničená, že nešla přečíst, ale stejně tomu tady nikdo neřekl jinak než Smeťák.
Chodník byl plný lidí. Někteří leželi, spali nebo byli v bezvědomí , ti šťastnější v euforii, pár jich žebralo u ztracených turistů, a dost z nich stálo u silnice a kroutilo se okolo chlápků, kteří zde byli z až moc jasného důvodu.
Jeden z nich sotva dva metry od něj zrovna vykopl z auta kluka, nevypadal na víc než patnáct, který si ještě ani nestihl utřít pusu. "Takhle levný děvky neseženeš nikde jinde," zasmál se chlap a mávl na jiného, který držel za bradu vyvrtlého zrzka a prohlížel si ho jako zboží.
"To víš, Charlie," odpověděl mu a otočil se k afroameričanovi, který měl ještě nějaké svaly. "Ale musíš si pečlivě vybírat, abys nekoupil nějakej zmetek." Oba se znovu zasmáli, pak tlouštík v autě zabouchl dveře a se skřípěním pneumatik odjel.
Frank jen lapal po dechu s rozšířenými zorničkami.
"Seš tu poprvý?" snažil se navázat hovor kluk stojící pořád vedle něj. Frank pokýval. Mladík chvíli mlčel a pak pohodil hlavou. "Nechceš něco?"
"Ne, já… počkám na Em," řekl, aniž by se na něj podíval. Co mu také zbývalo. Tahle provokace mu moc nepomohla, aby se cítil líp. Ruce se mu třásly čím dál víc, žaludek se mu obracel a už, už se chtěl opřít o omlácenou omítku nejbližšího domu, když uslyšel Mikeyho hlas.
"Ale ale, co ty tady děláš?" usmál se přátelsky, vzal ho kolem ramen a odvedl stranou. Hned dál z dohledu ho ale s odporem pustil. "Neříkal jsi, že nešlapeš?"
"Nešlapu!" bránil se znovu.
"Tak co tu děláš?"
"Já vlastně ani nevím, prostě jsem se sem dostal náhodou," pokrčil rameny, ale hned toho pohybu litoval. "Potřebuju… Něco potřebuju."
"Kolik máš?"
"Nic…" zašeptal a pokoušel se dýchat klidně.
"Prodej dům," nadhodil Em nezúčastněně.
"To už jsem udělal," kousl se do rtu, který se mu následně rozklepal. Oči mu vlhly, i když tekutiny neviděl už dost dlouho.
"A kde máš peníze?" naklonil Mikey hlavu. Nelíbila se mu představa dalšího prodeje na dluh, ale Frankovi překvapivě věřil. A hlavně se na něm chtěl co nejvíc přiživit.
"Ukradli mi je," fňukl a z očí mu stekly první slzy smíchané s krví z popraskaných žilek.
Mikey potlačil protočení očí k nebi a vyfoukl nosem vzduch.
"Fajn, dám ti něco, ale ty víš, kdy mi to musíš splatit," ušklíbl se.
"Jasný, jasně, vím, zítra," usmál se šťastně, i když mu oči dál slabě krvácely.
Blonďákův úšklebek se ale nezměnil. "Je jen na tobě, kde a jak prachy seženeš." Podal mu pytlíček a odkráčel zpátky do svého rajónu.

***

Když se probudil, vyrazil zpátky těch pár bloků na hlavní ulici, kde byl včera. Jediný způsob, jak sehnat peníze, bylo žebrání. Když se ale vracel večer jen s jednadvaceti dolary v kapse, začínal být dost skeptický. Pro dnešek by potřeboval nejmíň 250. Na splacení dluhu a jednu dávku na dnešek. Zoufale zasténal, když se vrátil ne Smeťák a posadil se na obrubník.
"Hezký," zaslechl za sebou, ale nemyslel si, že by to mohlo patřit jemu. "Mám rád tetování," pokračoval hlas za ním, což už ho zaujalo a otočil se.
Ne zrovna ošklivý muž kolem čtyřicítky nad ním stál a mírně se usmíval.
"Díky," odpověděl nevědě, co jiného říct.
"Za kolik?" pokračoval zájemce a obešel ho, aby se mu mohl dívat do tváře.
"Co?" zamrkal zmateně.
"Za kolik chodíš?"
Frankovi to pomalu začínalo docházet. Tenhle chlapík si ho chtěl koupit.
"Já nešlapu," zakroutil hlavou a nasucho polkl.
"Ale no tak," pohladil ho po tváři, ale pak ucukl. Obličej měl mastný stejně jako vlasy, pod slepenými prameny měl z obou stran hlavy sraženou krev a zápach z jeho oblečení i dost dlouho nemytého těla byl celkem znatelný. "Vezmu tě k sobě, osprchuješ se. Tak za kolik?"
Frank zaváhal, peníze potřeboval, ale nikdy nechtěl skončit takhle.
"Dvěstětřicet," zamumlal, protože to byla částka, kterou potřeboval.
"230 dolarů za co?"
Frank se zmateně ošil. "Za co chceš," oznámil suše a čekal na reakci.
"Tak pojď," zasmál se tiše a pomohl mu na nohy.

***

Bylo k ránu a Em už na něj čekal dost netrpělivě.
"Trvalo ti to," vytkl mu, jen co k němu doběhl od auta, které ho přivezlo zpět.
"Promiň, já jsem musel…" Čekal klasickou poznámku o šlapání, které by se již nemohl bránit, ale nepřišla. Mikey jen napřáhl ruku. "Tumáš," vyhrabal z kapsy ještě dvacet dolarů z dopoledne a všechno mu podal výměnou za další pytlíček.
"Vlastně tě obdivuju," řekl zamyšleně, aniž by se na něj díval. Zkoumal si koženou rukavici. "A překvapuješ mě."
"Vážně?"
"Jo," pokýval. "Jsi nejspolehlivější špína, jakou jsem kdy potkal. Zásadně nedávám na dluh. A když jsem to dělával, nikdo mi nezaplatil včas, tolikrát. A v tak krátkym termínu, co dávám," dál si pokyvoval a odcházel.
Frankie už se dávno začal věnovat spíš droze.

***

Z rudě promáčeného rohu kufru dopadla na prašnou zem kapička krve. Mladík s dlouhými kudrnatými vlasy, kterému patřil, se blížil k jediné silnici v blízkosti místa, kde se nalézal, nechávaje za sebou brutálně upravenou mrtvolu bez ruky. Vedle ní se válela kovová trubka a řetěz, jimiž byl umlácen, mladík se neobtěžoval cokoliv krýt. Tělo ani vražednou zbraň neměl nikdo šanci objevit v nejbližších měsících, možná letech. Začínalo pršet.
Došel k dálnici, která by se mohla zdát spíš polní cestou. Musel čekat dost dlouho, než kolem projelo první auto, které nezastavilo. A trvalo další hodinu, než pár set metrů za ním konečně zaparkoval modrý Chevrolet.
"Kam to bude?" zeptal se veselý brunetek uvnitř.
"Do New Yorku."
Zasmál se. "Máš štěstí! Jedu do Jersey, takže tě hodím až tam. Jak se jmenuješ?"
"Ray," odpověděl opět stroze, ale tentokrát se pokusil o úsměv.
"Těší mě, Rayi. A co budeš dělat v New Yorku? Za zábavou?" mrkl za něj, opět se zasmál, a dál se věnoval řízení.
Ray s úšklebkem zakroutil hlavou. "Pracovní záležitosti," odpověděl a položil ruce na kufřík.
Tma na neosvětlené silnici byla hustá, že by se dala krájet, a kapky deště bubnovaly do střechy a skel auta čím dál víc. Ray ale neměl v úmyslu využít téhle děsivé scenérie k něčemu strašnému. Jediné, co chtěl, bylo doručit svůj kufřík velkýmu Jayovi. Aby věděl, jak dopadnou jeho krysy, když je na něj bude posílat.

***

Tou dobou o několik desítek mil dál mířil do New Yorku ještě někdo. Byl to Gerard.
Skončil v LA, kde se mu docela dařilo. Měl dost peněz, pěkný nový domeček, chybělo mu jen jedno. Víceméně legálně sehnal auto a teď mířil pro svoji lásku.
Když ale konečně ráno dorazil k jejich domku, byl obestavěný lešeními. Tohle nemohla být Frankova práce.
Vystoupil z auta a zazvonil na jediného souseda, který se s ním byl vždy ochotný aspoň trochu bavit.
"Jo, tenhle týpek koupil váš barák asi před dvěma, třema tejdnama," informoval ho a pak si Gerarda prohlédl od hlavy až k patě. "Vypadáš líp než kdy dřív," usmál se pobaveně se vzpomínkami na ještě nedávnou životní úroveň svého souseda.
"Díky," oplatil mu úsměv. "A co Frank? Nevíš, kam šel Frank?"
Muž zakroutil hlavou. "To fakt nevím. Předtím jsem ho tu viděl se občas potulovat, byl na tom hodně mizerně, ale teď…" pokrčil rameny a couvl zpět do domu. "Netuším."
Gerard zamrkal, aby potlačil pláč. Poděkoval a vrátil se do auta. Netušil, kde by měl s hledáním začít.

***

"Jsem si jistý, že se se mnou Jay bude chtít setkat," ujišťoval Ray někoho do telefonu. "Samozřejmě. Ano, je to důležité," zvýšil trochu hlas, ale ihned se pokusil uklidnit. Řvaním by se moc nepomohl. "Není v New Yorku? A kde… Aha." Chvíli přemýšlel. "Není to problém, mohu si s ním domluvit schůzku tam? Ano. Jméno? RT."
 

1 person judged this article.

Comments

1 Zuzana Zuzana | 16. september 2013 at 13:10 | React

Nemyslela som si, že sa Gee vráti. Som zvedavá čo urobí keď Franka nájde a či ho vôbec nájde. Toto je sakra ťažká poviedka. Mrazí ma z nej.

2 Taimi Taimi | Email | Web | 19. october 2013 at 23:18 | React

Ray jako zabiják.. to je.. docela strašidelná představa :D Ale dost mě potěšilo, že se Gerard vrátil.. :) Skoro se až bojím číst poslední díl.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama